..Wait for it!..

I lost my smile | 2.kapitola

1. prosince 2015 v 20:49 | ~ 엘린 | Ellin~ |  I lost my smile

|| Nadpřirozeno/Upíři | Slash | Kapitolovka - 2. | Toppdogg | Hanjoo | 1 050 slov ||

Pozn.// Trochu jsem se s počtem slov rozjela...I dont care. V této kapitole se už nachází flashback, což neuvidíte určitě poprvé, bude označený kurzívou, stejně jako dialog. Hádám, že nikomu nemusím vysvětlovat, co je to ten "flešbek", ale kdyby náhodou.. minulost hl. hrdiny/postavy.



Hansol nikdy nevyslovil před staršími, že nechce trénovat. Zaprvé by znovu dostal pár facek, že by se mu rozdunila hlava a zadruhé mu to nestálo za ty opovrhované pohledy, které viděl na každém kroku, když se volně procházel po domě. Začal s tréninkem už od chvíle, co přišel do hlavního sídla. Ze začátku skoro každý trénink byl bitý jen proto, že nechtěl pokračovat. Myslel si, že pouze slabí kopou do druhého, co je na zemi. Ale naopak mu bylo předhazováno, že slabý je ten, co to nedokončí. Takže byl považovaný za slabého. Proto trénoval mnohem více a usilovněji, než mladší, ke kterému stejně pokaždé běžel, aby se mu schoval do náruče a slyšel ta vlídná slova, "bude to v pořádku" která ho dokázala uklidnit. V Hansolovi se totiž ještě stále ukrývala lidskost, která mu nedovolovala způsobovat bolest ostatním. Aniž by o té špetce lidskosti věděl, stala se jeho slabinou.


Plášť oba odevzdali a postavili se doprostřed místnosti. Byla větších rozměrů, odzvučená a potřebovala by přetapetovat. O zdroj světla se staraly závěsné lampy ve zdech, šest z každé strany. Každý boj mladšího se starším byl pod dozorem strýce a trval hodiny. Tentokrát ale Hansolovi došly síly už po třech hodinách. "Na co čekáš! Doraz ho!" Okřikl strýc Bjooa, aby do staršího ještě párkrát kopl a náznakem mu ukázal, že má použít veškerou sílu, aby mu přelomil žebra. Při jejich rychlém zotavení by mu to prakticky nic neudělalo, jen by ho v ten moment dostal. To se ale mladšímu udělat nechtělo. Sledoval roztřesené tělo staršího. Nedokázal spustit oči z těch jeho zaslzených a z proudu krve, který se dral na svobodu z jeho nosu. Zaťal dlaň v pěst a skousl si vnitřně spodní ret. Nemohl. Nikdo po něm nemohl chtít, aby ubližoval Hansolovi více, než bylo třeba.


Bylo na něm vidět, že stačí pouze letmý dotek a jeho slabé nohy by už nedokázaly celé tělo držet. Chtělo se mu křičet, utéct anebo se naopak strýci postavit, ale moc dobře věděl, že pokud neuposlechne, nebude bit on, ale zlost si strýc vybije na Hansolovi. Stalo se to už tolikrát, že na to jen tak nezapomene. Po celé ty roky, kdy staršímu celý rod zatajuje pravdu o jeho původu, si naivně stále myslí, že na něj budou při trénincích mírnější. Ale opak byl pravdou. Házeli na něj mnohem více tíhy právě proto, že byl pouhý stvořenec a do jejich rodu nepatřil.

Bjoo nejistě přešlapoval z místa na místo přímo před dveřmi ložnice jeho otce. Věděl, že když se na toho kluka v menším sídle nedaleko od jejich znovu zeptá, bude potrestaný. Ale i tak mu zvědavost nedala. Pokud mu to nebude chtít otec říct, vrátí se potají do menšího sídla a tentokrát s klukem promluví. Nebál se, že by před ním začal utíkat, nebo mu snad chtěl ublížit, protože pokaždé, co ho zvenčí skrze okno sledoval, ležel jen na posteli. Nakonec se odhodlal a zaťukal, vstoupil po svolení dovnitř a pohledem se setkal s pronikavýma očima jeho otce. "Tati…kdo je ten kluk v menším sídle?" Nejdříve to vypadalo, že o něj otec zlomí rovnou celý stůl, ale nakonec s povzdechem uznal za vhodné, že by mu to měl říct. "Brzy bude čas. To dítě je člověk. Můj bratr, tvůj strýc se rozhodl o dítě postarat." V jeho hlase byl snadno rozpoznatelný nesouhlas, ale nemohl s tím nic už udělat. "Je nemocný." Nadechl se a pokračoval. "Až dovrší 5 let, promění ho na upíra a přivede do hlavního sídla sem k nám." Otočil se na chlapce. "Byungjoo. Nikdo se nesmí nikdy dozvědět, že je pouhý stvořenec. Od chvíle, kdy překročí práh, bude tvůj bratr. Vychováme ho jako jednoho z nás a nikdo se nic nedozví. Byli bychom pro smích ostatním rodům. Slyšel jsi?" Chlapec přikývl a s touhle informací se odebral ven.


I když momentálně předstíral, že je jeho otec vlastně strýc, ani tak nemohl Hansolovi ublížit. Ani vlastní otec mu tohle nemůže přikázat, na to si staršího až moc oblíbil. "Omlouvám se, myslím, že ani já už nejsem schopen rány." Bjoo se poklonil a úklon držel, dokud strýc nemávl rukou, aby se dal na odchod. "To stačí, běž." Naposledy se ohlédl za Hansolem, který sotva stál, ale i tak ho při odchodu obdařil úsměvem.


"Proč jsi tak neschopný?!" Vyjekl strýc po Hansolovi a chytil ho pevně pod krkem. Zvedl ho ze země a hleděl mu zpříma do očí. "O-Omlouvám se." Dostal ze sebe chlapec přiškrceným hlasem. "Nechci slyšet tvé omluvy!" Hodil s Hansolem o pár metrů dál. "Postav se."
"Omlouvám se…" Zatímco se snažil zvednout ze země a už byl zapřený na kolenou a dlaních, strýc ho chytil za vlasy a trhl mu s hlavou dozadu. "Jak vůbec můžeš být má krev! Jsi děsně slabý! Už jako dítě jsi byl slaboch, a čím jsi starší, tím je to horší. Stydím se za tebe. Pošpiníš celý rod! Přestaň brečet, to dělají pouze slabí!"


Hansol měl slovo 'slabý' na doživotí vyryté v lebce. Od příchodu slýchal pouze tohle slovo stále a stále dokola. Ať udělal cokoliv, nikdy za to nebyl pochválen. Sám se cítil slabý, a proto chtěl, aby na něj rod byl pyšný a snažil se při trénincích. Ale Bjooa nikdy neporazil. Možná ho někdy unavil, ale pokaždé byl vyřízený on. Neudržel slzy, ať už se snažil sebevíc a volně mu stékaly po líčkách. "Kdy už konečně přestaneš být černá ovce rodu. Zmiz mi z očí."


Hansol se při odchodu uklonil a poté pomalým krokem směřoval do pokoje. I když se k němu při trénincích choval strýc takhle, neměl mu to za zlé. Nikdy nikomu nic neměl za zlé. Nemohl porovnávat svůj život s jiným, nic jiného neznal. Připouštěl si, že mají právo být na něj naštvaní. Byl ostuda rodu. Došel do pokoje, kde na něj už čekal Bjoo, který nervózně přešlapoval z místa na místo a mezi palcem a ukazováčkem tisknul svůj spodní ret. Tyhle zlozvyky mu zůstaly už od dětství. Hansol nechal tíhu svého těla zapřít o jeho a těžkou hlavou klesl na mladšího rameno, který kolem něj během zlomku sekundy utáhl ruce. "Už je to v pořádku." Pronesl, když začal dlaní přejíždět po jeho zádech. Nesnášel to. Nesnášel ho tahle vidět. Mnohdy jeho zotavování trvá déle a on ho po celou dobu svírá v náruči a opakuje, že je to v pořádku. Ale co na tom bylo vlastně v pořádku?



"Hansole…Utečme spolu."


Hey hey, vážně mě zajímá vaše vyjádření:D Tak do té klávesnice něco namláskej!

Co myslíte..
- Utečou nakonec spolu? Chytili by je a nebo by se jim to podařilo bez problému?
- Nebo si vybere Hansol zůstat?
 


Komentáře

1 ~Leny~ | Web | 1. prosince 2015 v 21:04 | Reagovat

Ty tyrane!! Jak můžeš x( mám sto chutí z tebe ihned vytřískat další díl xDD
Ne, je to krutý *-* (mohla bych dočíst ty hry xD )
Hansol musí sebrat svojí "mužnost" a dát mu přes držku! :D

2 ~~~~ | 1. prosince 2015 v 21:21 | Reagovat

*___*

3 Kate | Web | 2. prosince 2015 v 8:39 | Reagovat

TT_TT tyrane!

A chci další díl! :D

4 Ante | E-mail | Web | 2. prosince 2015 v 18:56 | Reagovat

So...kdyby utekli, ostatní je najdou...co fingovaná smrt? To by bylo zajímavé...kdyby Bjoo byl zabit oni by ho nechali. hansol by se zhroutil, oni by ho odrhli a pak by se objevil Bjoo a unesl ho? :DDD
(So...můj názor)

5 Hatachi | 3. prosince 2015 v 17:47 | Reagovat

Tak nevim, co by pro Hansola bylo lepší. Jestli utéct nebo zůstat.
Kdyby utekl, tak Bjoo půjde s ním a to už bude hodně velký problém. A naopak, když zůstane, tak ho "strýc" bude tyranizovat ještě více...
Ale zase...naděje umírá poslední, že?
Takže jsem zvědavá, co Hansol udělá se svým životem. Ale ať udělá cokoliv, tak mu držim palce...
Těšim se na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama