..Wait for it!..

I lost my smile | 3.kapitola

6. prosince 2015 v 22:59 | ~ 엘린 | Ellin~ |  I lost my smile

|| Nadpřirozeno/Upíři | Slash | Kapitolovka - 3. | Toppdogg | Hanjoo | 1 004 slov ||

Pozn.// A třetí kapitola je na světě! Tentokrát bych jí rovnou chtěla věnovat Ante, protože kdyby mě nenapsala, tak tu kapitola je pravděpodobně až za 4 dny, možná i prachsprostý týden! Jsem to ale zlosyn... Enjoy~ ^w^



Během pár vteřin se staršímu vrátil cit v dlani, takže zakroužil zápěstím a rozhýbal prsty. Hned na to se už mohl nadechnout bez sebemenší bolesti žeber a hrudníku. "Utéct?" Zasmál se tiše a setřel si právě dosychající slzy hřbetem ruky. "Neutekl bych, mám to tady rád." Zašeptal jako odpověď na jeho návrh.

"Máš…to tady rád?" Zopakoval po něm Bjoo jako otázku, aby se ujistil, zda slyšel dobře. Divil se tomu, byl si jistý, že se za chvilku budou balit a pak poběží, co jim nohy vystačí. Proč by chtěl dobrovolně zůstávat v domě, kde na něj každý pohlíží jako na odpad a jeho tréninky jsou obtížnější čím dál tím více. Na světě by pravděpodobně nenašel stejného blázna. V dobrém slova smyslu ovšem. Snáší toho tolik…

"Jako malý jsem byl sám. Než jsme se s otcem přesunuli sem, byl jsem celou dobu sám. Ale teď mám celou rodinu…a tebe." Bjoo měl pocit, jako by na něj někdo vylil vařící vodu. Obdivoval, že i přes všechny rány se dokáže Hansol usmívat, dodávat sílu ostatním a myslet pozitivně. Byl tak děsně naivně roztomilý, že na něj nešlo být naštvaný ani chvilku.
"Dobře, zůstaneme." Přikývl mladší a ještě jednou mu stačil přejet dlaní po zádech, než se od něj starší odtáhl a zaslepil ho dalším rozzářeným úsměvem. "Přesně jak jsi řekl, je to v pořádku." Natáhl ruku a pocuchal Bjoovi vlasy.

"Ukaž." Ten ho chytil za čelist a otáčel si jeho hlavu, aby si mohl prohlídnout každičký centimetr na obličeji.
"Myslím, že se ti ten nos srovnal křivě, teď vypadáš ještě ošklivěji." Vyplázl jazyk a zasmál se. "Yah!" Okřikl ho na oko mrzutě Hansol, ale popravdě se bál, že se mu nos při zotavování zkřivil do strany a tak se otočil, aby se mohl rozejít k zrcadlu, ale Bjoo mu položil dlaně na ramena a natočil si ho zase zpátky čelem k sobě. "Dělám si srandu." Znovu se zasmál a zavrtěl hlavou. Dělal si srandu i s tou ošklivostí, ale to už mu nevyvrátil. Pozorně se na něj zahleděl, když se přestal smát, ruku z jeho ramena vztáhl a palcem ho pohladil po líčku. Během chvilky mu na tvář přiložil i druhou dlaň a pomalu se k němu přitáhl. Chtěl to udělat už delší dobu, jen nenašel správnou příležitost.

Přitiskl rty na staršího a zavřel oči. Hansol zkameněl a zorničky se mu rozšířily, protože by si ani ve snu nepředstavil, že něco takového Bjoo udělá. Nápor mladšího těla na tom jeho, ho donutil couvat, až dokud jeho kroky nezarazila zeď. Neměl ani nejmenší zdání, co si o tomhle myslet. Ale dřív, než se jeho mozkové závity nad tím stačily pozastavit, oplácel mu nezkušeně něžné polibky. Víčka mu klesla a tělo se zachvělo pod Bjoovo dlaní, co se prodrala pod tričko a slabě přejela po bělostné pokožce. Stiskl mladšího ramena a mezi prsty drtil tričko, co se mírně naškrobilo. Mladší skousl jeho spodní ret a potáhl za něj směrem k sobě.

Dlaní sjel na staršího zadek. Měl děsné nutkání udělat něco víc. Vzít ho do náruče, přenést pár kroků na postel a prohlédnout si jeho tělo. Zbavit ho toho přebytečného oblečení a přitisknout rty na nadzvedávající se hrudník. Chtělo se mu toho dělat tolik, až to nebylo pěkné. Vytáhl dlaň zpod trička staršího a odtáhl se od něj. "Uvidíme se zítra." Usmál se na něj a pocuchal mu vlasy. Odebral se ven a doufal, že se mu podaří usnout. Snažil se, aby to nevypadalo trapně. Jak mu tohle vlastně vysvětlí? Tohle není nic, co by bratři měli dělat. Oni bratři nebyli, ale to Hansol nevěděl, proto to bylo horší.

Hansol stál ještě chvilku přitisknutý ke zdi, než se od ní odlepil a rozešel se k posteli. Byl mírně zmatený, ale mezi jeho vlastnosti patřila dětská nevinnost, tudíž si z toho nic nedělal. Tak ho políbil no bože. Nic se nestalo, ne? Podle všeho to bylo v pořádku. A Bjoo se tvářil, jako by se nic nestalo, takže udělá to samé. Naštěstí se mu podařilo usnout během chviličky, což se ale nedalo říct o druhém chlapci. Neustále se převracel v posteli z místa na místo a jeho srdce, které jindy bije neslyšně, by přehlušilo snad i střelu z kanónu.

"Vstávej." Vtrhl nekompromisně do Hansolova pokoje mladšího otec, takže vlastně falešný strýc. "Kolik je hodin?" Zamručel rozespale Hansol, posadil se a mnul si oči hřbetem dlaně. Strýc mu ale neodpověděl, místo toho po něm hodil oblečení a plášť, který zabraňoval slunci, aby je uškvařilo. Nechápal to, venku byla tma, takže plášť byl teď k ničemu. Ale bez otázek se začal oblékat.

"Nedokážu vystát, že jsi tak slabý." A bylo to tady zase. Znovu poukazoval na jeho slabost. Nehledě na čas, přišel za ním, aby mu vyhuboval. "Nedaleko odtud je vesnička. Chci, abys šel do hostince. Máme s majitelem nevyřízené účty, přines nám od něj peníze." Spustil ihned strýc, popadl Hansola za tričko a tahal ho ven z pokoje. "Do toho hostince ale chodí pouze upíři. Obyčejná špína. Trénovali jsme tě dost dlouho, neměl by být pro tebe problém je přeprat." V tuhle chvíli se Hansolovi přestal výlet líbit. Bude muset znovu ubližovat ostatním. "Zjisti, kde v hostinci schovávají zásoby. Určitě mají tajné chodby." Zastavil se v hale a otevřel dveře. Doslova s nimi chlapce prohodil a zabodl do něj chladný pohled. "S prázdnou se nevracej. Dokaž, že nejsi slabý. A hlavně…přežij." Zavřel Hansolovi dveře před nosem.

Hansol byl možná hodně naivní, ale na tohle by neskočil ani on. Věděl moc dobře, že ho právě strýc poslal na smrt a do žádného hostince obyčejní upíří nechodí. Pamatoval si pouze jeden hostinec a tam se scházeli čistokrevní. Obyčejní upíři se tam dostali jen, když měli známé, nebo to byli blázni a nebáli se. Tušil, že to jednoho dne přijde. Že se ho bude snažit zbavit a pošle ho na misi, kterou sice dokáže, ale musel by s ním někdo být. Zvedl se ze země a natáhl na sebe plášť. Slunce ho sice neohrožovalo, ale cesta zabere tři dny. Ještě jednou se otočil, pohled stočil do druhého patra, vyhledal Bjoovo okno a povzdychl si.

Jak moc jsem zlá? Od stupnice 1-10...tell meh, muhaha.
 


Komentáře

1 Ante | E-mail | Web | 6. prosince 2015 v 23:10 | Reagovat

11....jsi 11 a tohle se SAKRA NEDĚLÁ TY BESTIE JEDNA. CHCI DALŠÍ KAPITOLU A TO HNED, JASNÉ? PROTOŽE TEĎ NEMŮŽU JÍT SPÁT JEŠTĚ VÍC!

2 ~Leny~ | Web | 7. prosince 2015 v 6:33 | Reagovat

Kašlu copyright! ZLOSYNE největší .-. Chci další!! *-* Hah, říkala jsem, že Hansol zůstane >:3 :D

3 Hatachi | 7. prosince 2015 v 13:44 | Reagovat

U mě jsi na stupnici s číslem 15 !!! Už prosim tě Hansola netrap...
Jsem zvědavá, jak si povede v té hospodě. Doufam, že se mu nic nestane.
Těšim se na další díl...

4 Lord |W|erů | Web | 7. prosince 2015 v 15:14 | Reagovat

JDI DO GALAXIE! NA TEBE ŽÁDNÁ STUPNICE NEEXISTUJE, TAK SE NEPTEJ! PCHE!

Jinak se omlouvám, že komentuji až tuto kapitolu, ale nestíhám kvůlipráci lozit na komp. A teď, když jsem se vymluvila mohu konečně přejít k dílu.

Huh, huh. Doufám, že dostane pěkně na hubu. A že tam pak přijde jeho šmudlan a zachrání ho. Zatraceně, tohle je jedna z nejlepších povídek, kterou jsem v poslední době začala číst. Oh. Uh. HOHO! Give me more chapters.
Jsem zvědavá, jak se budou jeho upíří schopnosti vyvíjet. A taky mezi nimi. Doufám, že v budoucnu budou krutopřísné sex scény. *V jiné zemi!*

Těším se na další díl, na který, doufám, nebudu muset čekat dlouho! PCHE!

5 Mentalyil | Ellin | Web | 8. prosince 2015 v 19:46 | Reagovat

Ahhhw... Já Vás žeru lidi<3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama