..Wait for it!..

I lost my smile | 5.kapitola

8. prosince 2015 v 19:25 | ~ 엘린 | Ellin~ |  I lost my smile

|| Nadpřirozeno/Upíři | Slash | Kapitolovka - 5. | Toppdogg | Hanjoo | 1 117 slov ||

Pozn.// A teď konečně zjistíte, proč se celá kapitolovka jmenuje "I lost my smile."
Tedy...Doufám, že ano.


Vypadalo to nadějně. V Hansolovi se třískal strach s adrenalinem. Procházel tiše a zároveň rychle chodbou, do které se dostal skrz knihovnu ve druhém patře. Kdo by si kdy pomyslel, že upíři budou mít tajné chodby zakamuflované skrz lampičku a starou knihovničku. Otevřel každé dveře, které se v chodbě nacházely. Jedny vedly pravděpodobně do pracovny, v další místnosti byly spisy, třetí zůstala prázdná a před ním stály poslední dveře. Zapojil své smysly a kromě prachu se snažil nasát do nosu i vůni. Vůni krve. Že by zavřená místnost na konci chodby přímo před ním, byla přece jen využívána jako tajný sklad? Neváhal a rychle se k ní rozešel. Byl tak blízko od cíle.

"Už jsem myslel, že nepřijdeš." Ozvalo se, když chytl za kliku za doprovodu nepříjemného skřípání dveří. Otočil by se a začal utíkat, protože se strašlivě lekl, ale ucítil stisk. Osoba za ním ho pevně držela. "Nemám rád, když se někdo prochází po mém hostinci jako by mu patřil." Dodal majitel a rozsvítil světla v místnosti, takže ho Hansol před sebou konečně viděl. A nejen to, zjistil, že místnost slouží opravdu jako tajný sklad. Muž právě držel skleničku s krví. To bude pravděpodobně to, co cítil. Zleva stál box na boxu a hned vedle stojánky na vína. S rozdílem, že v láhvích by se víno nenašlo. Ale to, co ho vyděsilo, byla větší klec zleva. Majitel si jeho pohledu všiml a uchechtl se. "Neboj se, to je na zvířata. Tam tě nezavřu."

Vyšší muž, který držel Hansola, ho dostrkal k připravené židli uprostřed místnosti. Použil okovy, aby mu spoutal ruce a to samé udělal s chodidly. Nepředpokládal, že by byl urozený upír a stvořencům zabere mnohem více času se dostat z okovů, než ostatním. "Tak mi pověz, kdo jsi a co tu chceš." Zastavil se před ním majitel a zahleděl se mu do očí. "Pokud mi to neřekneš, můžu tě mučit. Nedělá mi to problém." Napil se ze skleničky a očekával nějakou odpověď, ale Hansol se na nic nezmohl. "Něco jsem řekl!" Prskl a uhodil chlapce do obličeje.

"Dlužíte nám peníze." Zamumlal Hansol se zkřiveným obličejem. "Já?" Překvapeně pozvedl obočí majitel a hodil pohled po druhém muži. "Dlužím někomu peníze?" Ten ale na jeho otázku zavrtěl hlavou. "Lidé i upíři dluží peníze mně." Hansol zvedl hlavu a pohlédl na něj. Pokud je to pravda a žádné peníze nedluží, tak… "Ptal jsem se, kdo jsi. Proč se obyčejná špína vplížila do mého hostince a čmuchá." Nemohl říct, že není obyčejný, ale z rodu. Pokud by tak udělal, okamžitě by se ho vyptával dál. Neprozradit rod a mlčenlivost v takové situaci je přísaha. Čest. Určitě by ho prohodili oknem, kdyby je prozradil. "O-Omlouvám se...myslel jsem, že dlužíte peníze." Promluvil nakonec Hansol a skousl si spodní ret. V takové situaci se vyskytl poprvé. Vůbec nevěděl, co má dělat. Chtělo se mu domů… chtělo se mu složit hlavu na bratrovo rameno a cítit se v bezpečí.

"Kdo tě poslal?" Byla další otázka majitele, ale bez příchozí odpovědi. Nechal Hansola znovu uhodit a mezitím odložil skleničku na stolek. "Hladovění tě snad donutí mluvit. Když už tě tahle místnost tak zajímala, nechám tě v ní." Otočil se k němu zády, ale mezi dveřmi se ještě zastavil. "Hlídejte ho."

~

Bjoo byl strachy bez sebe. První týden, co byl Hansol pryč, tak nemohl zaspat. Přešlapoval z místa na místo a skoro každých deset minut se díval z okna, zda ho neuvidí. Vůbec se mu nelíbil proslov jeho otce. Jak chladně mu oznámil, že Hansol je pryč a brzy se vrátí. I on sám moc dobře věděl, že poslal Hansola daleko s nemožnými instrukcemi. Nikdo mu sice neřekl podrobnosti, ale měl strach, že ho už neuvidí. Jeho otec umí být pěkně paličatý. Proč ale staršímu dělá takové zle? To pořád nemůže překousnout, že mají v sídle obyčejného stvořence? Bude si s ním muset promluvit. Až se Hansol vrátí, sebejistě za ním nakráčí a zastane se ho. A pokud to nezabere… tentokrát se nebude ptát Hansola, zda chce odejít. Popadne ho a klidně i unese.

Druhý týden, co se Hansol nevracel, trávil čas zavřený ve svém pokoji nad fotoaparátem. Rozhodl se ho opravit. Jestli se mu to podaří, mohl by ho dát Hansolovi jako dárek a udělají si spolu další fotku. Kam se vůbec poděla ta první? Nemohl ji najít a to převrátil svůj pokoj naruby.

Vstal z postele, když ho oslnil přísun světla a natáhl na sebe tričko. Pokud to počítá správně, dnes je to přesně tři týdny a dva dny, co Hansol odešel ze sídla. Kdyby ho otec alespoň neposlal v noci, šel by s ním. Ale přesně proto to nejspíše udělal. Odebral se šouravým krokem ke schodům, aby zašel do jídelny, kde se najedl se staršími a vydal se zpátky do pokoje. Měl přešlou náladu. Doufal, že pokud Hansol ještě žije, je hodně daleko a má se dobře. Nejhorší bylo, že vůbec nic nevěděl. Žádná zpráva, nic. Jako by se po něm slehla zem. Vzal do ruky spravený fotoaparát a stoupl si k oknu. Chtěl Hansolovi udělat pár fotek, ale jakmile zvedl ruce a chystal se zmáčknout spoušť, všiml si zahalené postavy v černém plášti směřující přímo k sídlu.

Tenhle plášť patřil jim. Poznal by ho všude. Poznal by rýsující se křivky těla díky slabšímu větru, co do pláště narážel. To je Hansol! Rychle se odlepil od okna a rozeběhl se ke dveřím, co se otevřely přesně ve chvíli, co zabrzdil. "Hansol!" Rozzářili se mu oči jako ohňostroj. Tenhle moment si představoval nejméně stokrát. Moment, kdy se rozrazí dveře, uvidí ho stát před sebou a během chvilky mu padne do náruče.

Ale místo toho tam Hansol pouze stál s kapucí, co mu zakrývala oči a půlku nosu. "Hansole…něco pro tebe mám." Usmál se a natáhl ruce s fotoaparátem, který za poslední dva týdny spravoval. Starší konečně stáhl kapuci, aby se podíval na mladšího, ale jeho obličej vypadal jinak. Bjoo si připadal, jako by stál před úplně někým jiným. Je tohle opravdu Hansol? Neusmál se. Pouze pohledem přejel po mašince a beze slova ho obešel. Byungjoo na místě stál zhruba ještě dvě minuty. Nešlo mu to do hlavy. Starší se nezměnil vzhledově. Změnil se chováním. Přísahal by, že ho znal a věděl, jak zareaguje. Ale teď byl zmatený. Namluvil si, že Hansol musí být v šoku. V šoku z toho, co zažil a proto tomu nedával velkou váhu. Na vše se ho později zeptá.

"Druhé patro, tajný sklad za knihovnou, čtvrté dveře na konci kamenné chodby." Oznámil Hansol strýci, když vešel do jeho pracovny. "Peníze, které dlužil." Sáhl do kapsy a hodil na stůl tři mince. Samozřejmě, že majitel hostince nic nedlužil a mělo ho to pouze zaměstnat, ale stačil ty tři mince sebrat, když si z tajného skladu probojoval cestu ven.

Hell yea, ten mu to natřel, co?! :D:D
Doufám, že jsem vše napsala dost jasně. V hlavě už se mi odehrává osmá kapitola, takže... heh.
Co si myslíte o Hansolovi?
Prochází právě šokem a proto hned neskočil na Bjooa, což by určitě jinak udělal?
Nebo je za tím něco jiného?
 


Komentáře

1 Ante | E-mail | Web | 8. prosince 2015 v 19:36 | Reagovat

Já sakra nevím co si mám myslet tak se mě pořád neptej a dej sem sakra další kapitolu ty bestie jedna! :DD

2 ~Leny~ | Web | 8. prosince 2015 v 19:39 | Reagovat

Waaaah tohle mě neskutečně baví *-* určitě ho nějak zmanipulovali!! Nah, chudák Bjoo >< Teď je budeš trápit oba, co? Zlosyne :D
Šup sem s dalším :33

3 Hatachi | 8. prosince 2015 v 21:37 | Reagovat

Nevim, ale myslim si, že je za tim něco jiného. Jinak byl díl moc hezký. Těšim se na další...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama