..Wait for it!..

I lost my smile | 6.kapitola

10. prosince 2015 v 16:38 | ~ 엘린 | Ellin~ |  I lost my smile

|| Nadpřirozeno/Upíři | Slash | Kapitolovka - 6. | Toppdogg | Hanjoo | 1 136 slov ||

Pozn.// Pomalu se dostáváme ke konci! Ano rozhodla jsem se, že osmička bude krásným závěrem. A máte se na co těšit! ^w^ Určitě jste si všimli, že dost často opakuji slova za sebou. Ne, není to omyl. Dělám to schválně, protože se mi to líbí. Snad Vám to nevadí~ Kdyby ano, můžu to změnit^^

Asi o tom napíšu samostatný článek

Enjoy~


Strýc ještě pár vteřin zíral na dveře, kterými Hansol prošel a poté pohled stočil k třem mincím. Vzal je do dlaně a přejel po nich prsty. Jeho rty se zkřivily do úšklebku. Do místnosti vstoupil po zaklepání jeden ze sluhů. Ohnul svá záda před hlavou rodu a celkově poklekl. "Omlouvám se. Myslel jsem, že se ho upíři vážně zbavili, když zmizel v hostinci a dva týdny se neukázal. Ale poté se strhla mela. Mám ho v noci...vzít ven a dokončit to?" Strýc vstal z křesla a stiskl mince v dlani. "Není třeba. Myslím, že konečně dospěl."

Hansol se zastavil ve svém pokoji akorát pro čisté oblečení. Sundal si plášť, opřel ho o křeslo a vyšel ven, aby došel pár kroků ke koupelně, co měl přímo naproti. Nejdříve na sebe pohlédl do zrcadla. Pod očima se mu rýsovaly tmavé kruhy z nedostatku spánku. Projel si prsty vlasy a nadzvedl tak ofinu, pod níž skrýval nezocelený šrám. Ani za tři dny cesty se mu rána nezahojila. Upíří mučící způsoby jsou jedinečné. Pravděpodobně se mu všechny šrámy zahojí o mnohem déle než běžné zranění. Tělo jimi měl přímo poseté. Svlékl se a přešel ke sprše. Sklopil hlavu a zavřel oči pod teplými kapkami, co dopadaly na jeho nafialovělou pokožku. Poslední dny strávené na cestě do sídla, přemýšlel pouze nad tímhle momentem a poté hned měkké posteli.

Natáhl na sebe volné tepláky a v koupelně zhasl. Vydal se zpátky do svého pokoje, musel se už konečně vyspat. Upíři bez spánku sice vydrží déle než lidé, někteří dokonce spí minimálně, ale on nezavřel oči už přes dva týdny. Pro něj to bylo vyčerpávající. Ručníkem si sušil vlasy, když vcházel do pokoje, takže si nevšiml návštěvy, kterou ani nečekal. "Hansole." Odlepil pohled ze země a ručník si sundal z hlavy. "Byungjoo." Natočil hlavu do strany a sledoval svého bratra. Ten ale zahlédl všemožně zabarvené modřiny a šrámy na staršího těle, takže hned vystřelil do pozoru jako prak.

"Hansole! Jsi v pořádku?" Přihnal se k němu jako velká voda a přiložil mu ruce na ramena. Skenoval ho pohledem a nevěřícně kroutil hlavou. "Kdo ti tohle udělal? Proč ses ještě nezotavil? Zůstane ti to?" Zavalil ho ihned otázkami, což se staršímu nelíbilo. "Proč bych nebyl." Hořce odpověděl na úplně první otázku. Sundal ze sebe mladšího dlaně a šel ke skříni, vytáhl volnější tričko a přetáhl si ho přes hlavu. "Myslel jsem, že až se vrátíš, vyfotíme se spolu. Spravil jsem fotoaparát, který jsem ti rozbil." Bjoo začal konverzaci, aby nenastalo trapné ticho. Chtěl se ho zeptat na tolik věcí, ale nepřišlo mu to teď vhodné. Navíc se nemohl zbavit obrazu Hansolova mučeného těla ve své hlavě. Stále to viděl před očima.

"Co na to říkáš?" Otočil se, ale Hansol už ležel v posteli a byl otočený zády. "Dobře, vyspi se. Musíš být unavený. Uvidíme se zítra." Usmál se na jeho záda, ale úsměv ze sebe vyškrábal spíše jen ze zvyku. Ničil ho pohled na staršího. Musí zjistit, co se všechno stalo. Ale dozví se něco vůbec od něj? Raději odešel z pokoje a zamířil si to k sobě s pohledem zabodnutým na mašinku.

Hned ráno vystřelil Bjoo z postele. Musel zkontrolovat staršího, ale když mu vrazil do pokoje, nebyl tam. Hlavou mu proběhla myšlenka, že by se možná konečně snažil utéct. Ale teprve včera se přece vrátil a navíc mu nic neřekl. Neobjal ho a nepomokřil mu tričko slzami. Nemohl mu znovu zopakovat větu 'Bude to v pořádku', protože se Hansol včera choval zvláštně. Šel se otázat otce, ale na chodbě narazil na sluhu. "Kde je Hansol?" Ani se nenadechl, vychrlil otázku okamžitě. "Hansol? Od rána cvičí. A tvůj otec říkal, že až vstaneš, máš za ním jít. Dneska bude trénink."

"Trénink? Sotva se Hansol vrátil? To neviděl jeho posázené tělo ranami? To si snad-!" Zamračil se a zaťal pěst. Měl sto chutí jít za otcem a říct mu, že nebude trénovat, dokud se Hansol nezotaví. A přesně to udělá! Rozešel se ve spěchu do zadní místnosti, přes kterou se dostal ke schodišti a už stál před dveřmi do tréninkové haly. "Hansole-" Nadechl se a chystal se k němu přispěchat, aby ho odtud dostal, ale zůstal stát překvapeně na místě. Myslel si, že bude Hansol zrychleně oddechovat, v jeho obličeji zaznamená zoufalý výraz, který se vždycky tak moc snažil schovat za přesvědčujícím úsměvem, že se mu oči budou lesknout a připomenou průzračnou hladinu studánky. Že se mu hlas bude třást a z jeho rtů opakovaně vyjde "Omlouvám se", ale nic z toho neviděl. Místo toho hleděl na otce se založenýma rukama na prsou a Hansol klidně stál opodál bez pohybu. Ani jediný záchvěv, známka vyčerpanosti, pouze ticho, které sám narušil otevřením dveří a nedořečenou větou. "

Už jsem pro tebe někoho chtěl poslat. Příště přijdeš dřív. Trénink začíná teď." Pronesl otec a udělal krok dozadu. "Já…Hansol. Trénink." Bjoo ze sebe nemohl vysoukat souvislost. Místo toho se rozešel rovnou k otci, aby mu rozmluvil dnešní souboj a Hansol si tak mohl odpočinout. Nesouhlasil s tím. Dokud si nebude jistý, že se jeho rány zahojily, že nemá na těle ani jedinou modrou stopu, nenechá ho se namáhat. Ale dříve, než k otci došel, Hansol se objevil před ním. Stoupl si do bojového postoje. "Yah, nemůžeš ještě-" Nedořekl kárání, které se mu kupilo na jazyku, a starší se proti němu ohnal pěstí. Dříve, než si to stačil uvědomit, blokoval jeho útoky a ustupoval. Jeho tělo obepínal šok, a proto se nechal jednou zasáhnout. Přiložil si dlaň na uhozenou tvář a pozvedl obočí. Starší ho nenechal ani vydechnout, oháněl se znovu. Znovu a znovu.

Po půlhodině si začal uvědomovat, že takhle to nepůjde. Bude muset Hansola přesvědčit násilím. Během zlomku sekundy prodloužil své nehty, co se zašpičatěly, a zapojil všechny smysly. Chytl Hansola za zápěstí a silně mu ho zmáčkl, takže ho rozdrtil. Mělo by chvilku trvat, než se mu kosti narovnají. Skousl si vnitřně ret. Nechtělo se mu to udělat. Pokaždé si vyčítal zranění, které Hansolovi při tréninku udělal. Nejspíše proto nikdy nebojoval plnou silou, ale tvářil se, že ano. Stále ho držel za zápěstí a pootevřel rty, aby tiše řekl, že ho odtud odvede a pro otce si vymyslí báchorku, ale starší se ohnal svými prodlouženými nehty na volné ruce přímo proti jeho obličeji. To ho donutilo pustit jeho zápěstí a o krok ustoupit, jinak by to schytal.

Zvedl hlavu a pohledem se střetl s tím Hansolovo. Snažil se v jeho očích cokoliv vyčíst. Stačilo se na něj pouze podívat a viděl mu až do žaludku. Hansol pro něj byl pokaždé jako otevřená knížka. Hansol kterého znal. Ten optimistický klučina s neodolatelným úsměvem. Ale když se mu podíval do očí teď, jako by zíral do tmy. Tuhle osobu před ním neznal. Kdo jsi? Každá buňka v jeho mozku křičela. A v tu chvíli pochopil, že včera Hansol nebyl pouze v dočasném šoku, ale že se kompletně změnil.

Wahahaha, co se stalo s Hansolem?
Udělali mu snad něco v hostinci?
Zešílel?
Nebo je z něj zkrátka jen kostka ledu? c:
A jak se s tím popere Bjoo?
 


Komentáře

1 ~Leny~ | Web | 10. prosince 2015 v 17:07 | Reagovat

Luxus again :33 Jsem napjatá jak struna jak to asi dopadne :D Nebo, že by zjistil, že nejsou s BJooem bratři? mě teď tak napadlo.. :D
Uhm, vyčkávám další díl :3

2 Ante | E-mail | Web | 10. prosince 2015 v 21:27 | Reagovat

Já tě vážně zabiju děvče, protože tohle se nedělá! Tahle kapitola byla ze všech nejlepší takže makej a dej sem další co nejrychleji, jasné?

3 Hatachi | 10. prosince 2015 v 21:52 | Reagovat

Jsem zvědavá, co bude dál. Těšim se na další díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama