..Wait for it!..

Chůva | 3. kapitola

22. března 2016 v 11:19 | ~ 엘린 | Ellin~ |  Chůva
| Normal life | Slash | Kapitolovka - 3. | VIXX | NEO | slov 1 049||
~~~
Čekalo se dlouho a dočkalo se! Hip hip huraay~ *Velkolepý návrat otravné osoby*
~~~



Hakyeon celou cestu mlčel a dařilo se mu ignorovat téměř vše, co Leo vypustil z úst. Hlodalo mu v hlavě pomyšlení na to, že mladší ví pomalu i velikost jeho kalhot. Nedokázal se dopídit k smysluplné odpovědi a to ho na tom štvalo asi nejvíce. Nehodlal se ho přímo zeptat. Zkoušel to už dvakrát a ani jednou odpověď nedostal.


"Zajdeme do restaurace?" Tuhle otázku už Hakyeon ignorovat nedokázal. Odlepil pohled od betonové cesty a rozhlédl se kolem. "Proč si nedáme párek v rohlíku ze stánku?" Kývl hlavou doprava, protože kolem stánku zrovna procházeli. Nechtělo se mu jít s ním do restaurace, a pokud ho vytáhl z domu jen proto, aby se najedli, tak to co nejrychleji do sebe natluče pikador a bude vysvobozený. "Ten jsem nikdy neměl." Leova připomínka ho zaskočila mnohem více než pes, který se právě utrhl někomu z vodítka a vesele si to poskakoval parkem. "Neměls párek?" Pobaveně pozvedl obočí a koutek mu cukl do šklebu.


"Dva párky v rohlíku prosím." Položil na tácek mince a během chvilky už přebíral pikadory. Nebyl si jistý, zda mu Leo zalhal v tom, že tohle jídlo ještě nikdy neměl a tím si z něj utahuje, anebo říká pravdu a v tom případě je od malička zvyklý na nóbl zacházení a tudíž i jídla. "Půjdeme k řece?" Namítl Leo předtím, než se zakousl a zanechal tak staršího v zvažování pro a proti. Proč mu nikdy nevyjde od něj utéct? Pokaždé, co ho to napadne, tak podivín přijde s něčím dalším, co by chtěl podniknout. Jen už zmoženě přikývl a radši si také odkousl.

"Tohle je vážně dobrý!" Nebude lhát, ale mladšího nadšenost z tak jednoduchého jídla ho na pár zlomků vteřiny pobavila. "Ještě mi řekni, že jsi nikdy nejedl například ramen a skočím šipku přímo do vody." Zamumlal si pro sebe a prázdný papírový pytlík vhodil do odpadkového koše, který nebyl od jejich lavičky zase tak daleko, takže se trefil na dohoz.


Pár minut panovalo ticho. Ve vzduchu viselo tolik otázek, na které by se nejraději Hakyeon otázal, ale neodvážil se. Nevěděl, jak začít a zda bude Leo vůbec ochotný odpovědět.
~
"Hakyeone, venku na tebe čeká zase tvůj kamarád." Zavolala žena v zástěře ke schodům. Hakyeon sešel s povzdechem po schodech dolů a navlékl si batoh na jedno rameno. "On není můj kamarád, je to jen podivín, co mě všude pronásleduje." Zamumlal, když nadzvedl záclonu, aby se podíval ven. Trvalo to už měsíc. Dlouhý měsíc co ho Leo vyzvedával před domem a doprovázel ho do školy, kam mimochodem začal také chodit. Někdo by to nazval shodou okolností, ale on spíše stalkerstvím nejvyššího kalibru. Kolikrát mu říkával, aby pro něj nechodil a že je mu to nepříjemné. Snažil se ho odehnat, občas nahodil rychlejší chůzi anebo ho ignoroval, ale mladší stejně druhý den přišel. Vypadal, že mu to vůbec nervy nedrásá a naopak se k němu více měl.


"Mám se přestěhovat a změnit školu, abys mě nechal být?" Zastavil u brány školy a zahleděl se před sebe. Věděl, že mladší za ním také zastavil, ale neotáčel se. "Do školy trefím a domů také. Tak za mnou přestaň chodit jak ocásek." Zaskřípal zuby. Po škole se díky tomu pronásledování roznášely drby. A i když je všem pohotově vyvracel, nezbavil se jich. A dokud za ním bude neustále chodit, neutichne to. "Ve škole dělej, že mě neznáš." Pronesl jako poslední, než se rozešel a prolezl bránou.


Považoval jako úspěch, že dnes ani na jedné hodině neusnul. V poslední době se mu to stávalo často, a když už unavený nebyl, alespoň předstíral, že spí, aby se ho nikdo nevyptával a nemohl si z něj utahovat. V jídelně si sedl na kraj jako obvykle a už jen čekal, kdy se mu naproti objeví podivín. Ale tentokrát ho obešel a mířil jinam. Překvapeně zamrkal a sledoval, jak si sedá o dvě řady dál. Že by jeho ranní proslov zabral? Už bude mít konečně od Lea pokoj? Toho hned využil Hakyeonův spolužák. "Dneska nesedíš s tím klukem? Máš tu místo?" Hakyeon k němu zvedl pohled a znechuceně zkřivil obličej. "Nesedím s ním, to on si vždycky sedne ke mně!" Mávl rukou a poobědval se spolužákem.


Druhý den Leo nepřišel. Nebo ho spíše starší neviděl. Bylo možné, že ho sleduje, ale ať už se rozhlížel sebevíc, nikde na obzoru ho neviděl. Úlevně si oddechl a vykračoval si do školy dnes o mnoho snáz, než s ním za zády. S mávnutím zdravil známé tváře a díky klidu úplně ztrácel pojem o čase. Školní rozvrh ubíhal rychleji, ale v jídelně se Lea snažil najít. Pohledem přejížděl každého a natáčel hlavu na všechny světové strany. Něco se mu na tom nezdálo. I kdyby si Leo opět nesedl k němu, oběd by jen tak nevynechal. Párkrát se stalo, že nejedl školní jídlo, ale přinesl si alespoň svůj box. Nabral si do úst, co nejvíce toho šlo a už se od stolu zvedal. Vyšel na chodby a rozhlížel se i tam.


Popadl ho náhle nepříjemný pocit. Že by…byl příliš krutý? Ranilo ho snad, co řekl? Za tu dobu, co ho pronásledoval, ho už obdařil všelijakými nadávkami a jedovatými slovy, ale nikdy se nestalo, že by se neukázal. Patřil mezi ty, co nezameškali ani jedinou hodinu. A když už s hledáním chtěl přestat, uviděl na rohu dvě postavy, co do sebe strkaly. "Yah!" Křikl a svižnějším krokem se k nim vydal dříve, než si potyčky všimne někdo z učitelů a bude z toho malér.


"Takže když jsem ti řekl, abys mě nechal být, snažil ses mojí pozornost získat bitím tvého spolužáka?" Zamručel naprosto bez mimiky Hakyeon, rozbalujíc náplast, aby ji následně mohl přitisknout na mladšího nateklý nos. "Řekl jsi, ať dělám, že tě neznám." Odvětil skoro až neslyšně Leo. "Tím jsem ale nemyslel, abys začal někoho mlátit a já pak přišel sám." Prskl káravě Hakyeon a luskl mu prsty před obličejem, aby hlavu natočil. Byl si vědom toho, že Leo není zvyklý na doteky a nemá je rád. To bylo zhruba to jediné, čím si mohl být jistý, že o něm ví. "O tohle mi vůbec nešlo…" Pronesl znovu tiše Leo. Starší si povzdechl a těžce ze sebe začal soukat omluvu. Přehnal to. "Omlouvám se, neměl jsem se k tobě tak chov-" Ale dříve, než to dořekl, z mladších úst vyšlo něco, co vůbec nečekal.



"Slíbil jsem Ravimu, že se o tebe postarám."
~~~
 


Komentáře

1 Veroush | 22. března 2016 v 15:42 | Reagovat

*w* oooooooooooooooh ♥ jen tak dál x3

2 Hatachi | Web | 22. března 2016 v 20:29 | Reagovat

Zajímavé...no jsem zvědavá, co bude dál. těšim se na další díl...

3 AWIT•ER | Web | 23. března 2016 v 7:42 | Reagovat

Yaaas :3 na tuhle povídku jsem se těšila, konečně jsi zpět.. :> ten nový cover je super btw :3
Ten konec s Ravim mě celkem dostal, takže tě chci drze popohnat k dalšímu dílu, heh :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama