..Wait for it!..

Červen 2016

Klauzury

18. června 2016 v 13:28 | ~ 엘린 | Ellin~ |  Shit I say


Tento týden jsem měla naprosto vytížený mozek. (Nejspíše stále ještě mám) A to díky tomu, že nám na škole probíhaly klauzury. Ze všeho nejdříve bych měla vysvětlit, oč vlastně běží...

Ačkoliv já sama netuším, jak tento pekelný týden vysvětlit, aby to bylo pochopitelné. Zkráceně! V pondělí před nás dají papír se zadáním, kterým se po celý týden moříme. Ale ne úplně celý...kdyby ano, tak jsem poměrně v klidu.
Do středy odevzdáváme skici (to, co načmáráme a od čeho se poté odpíchneme) a ve čtvrtek komplet celou hotovou práci.
Tu nainstalujeme a v pátek se dozvíme hodnocení, procházíme si práce ostatních a pláčeme nad krutým bodováním.

Můj týden vypadá zhruba takhle: Pondělí - nic nedělání. Úterý - pokračování v pondělní práci. Středa - rychlé načmárání skic, ať to můžu odevzdat. + Začátek realizace. Čtvrtek - dohánění a nadávání, že nestíhám. Pátek - tleskání za získané 3 body z (asi?) 15ti.

Ale tentokrát jsem začala už v úterý cosi čmárat. Navíc jsem se do toho opřela i doma po škole, což většinou absolutně nedělám. Kdo by jako pracoval ještě doma? Hmpf. Ale abych se vrátila úplně na začátek, téma znělo:
3 plakáty jako deníkový záznam na vaše libovolné 3 dny v životě. Spojení digitálního tisku a ruční techniky.
Na první pohled se mi téma zamlouvalo. Jako snad první mé zažité klauzury. Bývá to totiž tak, že si nesmyslně napsané zadání čteme 20x a stejně to nepochopíme. Tak se milionkrát zeptáme, jak to vlastně má být a co se od nás očekává. Nakonec nám učitel sdělí, jak by si to představoval. Pustíme se do práce, ale za dva dny přijde jiný učitel a ten tvrdí opak. 100 lidí, 100 názorů a x párů očí.

Každopádně... oč tu jde. A co se tmhle snažím říct. Chci se pochlubit samozřejmě. Ještě se mi nestalo, že bych měla z klauzur vysoké bodování. Přes číslo 6 jsem se nikdy nedostala. Ať už jsem se snažila sebevíc, ostatní byli zkrátka lepší a má práce stála za hovno. Proto si říkám: "Tak co, dostanu znovu málo bodů, proč nad tím trávit tolik času."
A ono ejhle. *Famfáry* Dostala jsem nejvyšší hodnocení ze třídy o 11ti bodech. To si zapíšu do deníčku snad.
A teď přichází ona očekávaná chvíle, představení mé práce.


(Klikni na obrázek a otevře se ti ve velkém. Avšak kvalitu od mého mobilu nečekej.)


A následující: Pro pochopení mé práce vysvětlení - Idea 1 | Idea 2
(zamazala jsem pouze své jméno.)
Není to dlouhé, I swear. Nebuďte líní.

~~
Snad jsem vás článkem o mé školní plakátové práci neunudila. Co za dny by jste si vybrali vy?
Máte nějaké pro vás důležité dny, které by jste do plakátů vložili?




-EXO Tag-

4. června 2016 v 21:30 | ~ 엘린 | Ellin~ |  Ostatní

Vyhrožovala jsem AWIT•ER, že se na její Tag vrhnu, tak se do toho pusťme bez zbytečných keců!


Layout 02 | HANJOO

4. června 2016 v 20:55 | ~ 엘린 | Ellin~ |  Layouty blogu

|| Layout 02 | By Ellin | Název: HANJOO | NÁHLED ||
|| Spokojenost 75% ||


Tenhle lay si u mě hověl dost dlouho. (Jelikož jsem byla líná udělat jiný ofc.) Proč jsem ho vůbec dělala? V té době jsem se vracela k povídce I lost my smile, kterou jsem zde mrskla jako první a stále k ní chovám city.

Na layoutu se mi po čase zprotivilo písmo a ohavné tahy štětcem, které mi ze začátku vcelku vyhovovaly, protože jejich účel byl jednoznačný, a to nenechat lay tak suchý. V jednoduchosti je krása. To si opakuji pořád. Osobně nemám příliš ráda přeplácané laye a když už, tak jedině opravdu dobře zpracované. Což já samozřejmě jako amatér...hehe.

Hanjoo se mi na layoutu nejspíše v budoucnosti na dlouho neobjeví. Ne, že bych ty dva přestala mít ráda. Uvidíme, ke komu mě to potáhne příště, až se odhodlám otevřít grafický program.

Stále dokola.

3. června 2016 v 19:07 | ~ 엘린 | Ellin~ |  Shit I say

A je to tady zase. Ta prázdnota.

Prázdnota, které se nikdy nezbavím. Nebo možná časem? Co si to nalhávám. Z velké části za mé trápení může především lenost. Znáte to (doufejme, že ne), objeví se vám pár povinností, které musíte udělat. Ale čím více jich je, tím méně se vám je chce dělat. A postupem času se kupí. Oni nezmizejí bohužel. Přerostou vám přes hlavu.

Já jsem typ, co začne povinnosti dělat až, když se mu nakupí a je ve stresu z toho, že nestíhá. Potlesk není třeba.
Přemýšlím už zhruba měsíc nebo dva. Proč na blog nic nepřidávám? Proč se svému blogu nevěnuji přesto, že mám k němu určité citové závazky, jelikož mě psaní naplňuje? K sepsání jsem se mohla dokopat dříve, uznávám. Největší můj problém je ten, že si své lajdáctví uvědomuji, ale nic s ním nedělám. To je ten největší problém, za který se proklínám až za sedmero hor.

Jsem schopna prosedět u blogu několik hodin a číst články ostatních. Vždycky tomu tak bylo. Měla jsem x blogů, ale na žádném jsem nevydržela, protože jsem si nechala starosti, jak už jsem říkala, přetéct přes hlavu. Za tenhle článek plný výčitků k mé nezodpovědnosti může nejspíše horečka, kterou momentálně určitě mám. A pokud ne, tak je mi alespoň kurevsky horko. (A přes to mám ponožky huh. 24/7 za každé teploty.)

Pokud se někdo v tomhle vidí, pro dobro lidstva... ne, pro vaše vlastní dobro, začněte něco dělat. Přece se pak nechcete cítit zle jako já.

A dost. Tohle nemá smysl. Prostě se sebou něco udělám. Začínáme, lets go! Imma back (Takové novoroční předsevzetí, i když je půlka roku. Nevermind.) Mimochodem Batman vs Superman mě zklamal.